Co přinesl Vancouver? Minimum trestů a velký úspěch Petra Blümela
Zimní hry roku 2010 v Kanadě jsou už nějaký den minulostí. Olympijský oheň nad Vancouverem pohasl přesně ve stejný den, kdy domácí hokejová reprezentace v nejdramatičtějším finálovém utkání posledních let zdolala severoamerické rivaly z USA a znovu po osmi letech opanovala nejlepší představení hokejové planety. Rozhodčí z NHL i Evropy po celou dobu turnaje působili jaksi v pozadí, až na jednu či dvě výjimky se o nich příliš nemluvilo, a tak mohl předseda IIHF a bývalý sudí René Fasel okamžitě po skončení turnaje chválit všechny spolupracovníky široko daleko. Co však nezapadlo, byl velký český úspěch Petra Blümela, který si pod pěti kruhy mezi profesionály z NHL zapískal semifinále i souboj o bronz.
Čtrnáct a sedm. Ve znamení těchto dvou čísel se nesl výběr rozhodčích pro olympijské hry, jediný mezinárodní hokejový turnaj za účasti všech nejlepších hráčů planety. Rozhodcovská místa si mezi sebou rovnoměrně rozdělily dvě organizace ovládající světový hokej – NHL a IIHF. Každá nominovala sedm hlavních a sedm čárových arbitrů, celkem tedy na olympijský led vyjelo 28 mužů v pruhovaném.
Z Česka pocházel jeden jediný – čárový rozhodčí Petr Blümel, náš momentálně mezinárodně nejúspěšnější arbitr, jenž už třikrát pískal finále mistrovství světa (2003 Helsinki, 2004 Praha, 2009 Bern) a podíval se po Salt Lake City a Turíně také na třetí olympijské hry. V neobyčejně našlapané konkurenci pak dosáhl velkého úspěchu, odřídil totiž pět zápasů, včetně semifinále USA s Finskem a následného boje Finů se Slováky o bronzovou medaili. Dokázal se tak prosadit i do absolutně závěrečné fáze turnaje, kde jsou již výrazně preferováni profesionální sudí z NHL.
Tradičně netradiční postavení mají mezi evropskými národy švýcarští arbitři. Země Reného Fasela dostala i v našlapané konkurenci a v pouhém sedmičlenném výběru hlavních sudích hned dvě místa pro zkušené matadory Dannyho Kurmanna a Brenta Reibera. Oba na hrách odpískali jen tři utkání v první fázi turnaje, podobně jako kanadský amatér nominovaný za IIHF Guy Pellerin a Rus Vjačeslav Bulanov.
Velmi dobré zastoupení na špičkových kláních mají v poslední době Slováci, nejinak tomu bylo v Kanadě. Východní sousedé vyslali do Vancouveru hlavního Petera Országa, jenž pískal poslední finále MS ve Švýcarsku, a také čárového Milana Nováka, který si tento vrchol odbyl v roce 2006. Jejich bývalý kolega Milan Mášik si před čtyřmi lety v Turíně zapískal jako jediný Evropan dokonce finále, tentokrát to sice takovým úspěchem nedopadlo, oba Slováci si ale zapískali čtvrtfinále, přičemž Novák si užil atmosféru jedinečného souboje Ruska s Kanadou.
Nejlépe co se počtu odpískaných zápasů i nasazení týká dopadli Seveřané, konkrétně Švédové a Finové. Hlavní Marcus Vinnerborg a Jyri Petteri Rönn patří už nějaký ten rok mezi špičku na světových šampionátech a svou kvalitu potvrdili i pod pěti kruhy, oba si zapískali pět utkání a skončili v semifinále. Rönnův krajan na čáře Stefan Fonselius pak o den později vyjel na led i k největšímu momentu kariéry, olympijskému finále, a postaral se tak o evropské zastoupení v severoamerickém duelu.
Dostáváme se tak k sudím z NHL. Závěrečná utkání hokejového galapředstavení, v nichž šlo o medaile, dostali na starosti rozhodčí s obrovskými zkušenostmi z nejrychlejší ligy na světě, kteří mají na kontě několik ročníků finále Stanley Cupu a stovky utkání v play off i základní části. Jako červená nit se pak turnajem táhl příběh Billa McCrearyho, v Česku dobře známého sudího z olympiády v japonském Naganu, který po této sezóně končí s hokejem, a ke svému rozloučení dostal nejlepší možný dárek v podobě olympijského finále. To absolvoval společně s Danem O´Halloranem, dalším Kanaďanem, který se tak stal se šesti zápasy nejnasazovanějším arbitrem olympiád. O´Halloran si zapískal mimo jiné dva zápasy Česka – s Ruskem a Finskem, poté semifinále Američanů s Finy a skvělé finále USA – Kanada.
Pět střetnutí dostali kromě McCrearyho další veteráni Paul Devorski, hlavní rozhodčí turínského finále před čtyřmi lety, a Dennis LaRue, jenž pro změnu vytvořil unikátní historický zápis účastí na čtvrté olympiádě, přičemž ta první přišla už v roce 1988. Mezi čárovými se prosadili především účastník finále Jean Morin a ex-finalista z Turína Thor Nelson, zde pískající zápasy USA – Kanada, Rusko – Kanada a jako poslední souboj javorových listů se Slovenskem v semifinále. Čtyři utkání ve Vancouveru absolvovali hlavní Joanette, Rooney a čároví Murphy, Nowak a Sharrers.
Kromě utkání USA – Kanada byli spolu s arbitry NHL nasazován vždy alespoň jeden Evropan, a to ve všech utkáních včetně finále. Počty vyloučených hráčů jasně říkají, že metr sudích byl poměrně volný a hráči toho nezneužívali. V podstatě jediné výtky na adresu rozhodčích přicházely z tábora Slováků, kterým se nelíbilo posuzování zákroků v jejich prvním střetnutí s Českem a v souboji o bronzovou medaili s Finy. René Fasel, předseda IIHF, pochválil arbitry na olympiádě jako vynikající a bezchybné. Jak to v případě takových prohlášení bývá, pravda je někde mezi, každopádně olympiáda byla především o vynikajícím hokeji, a to je na celém turnaji to nejpodstatnější...
Německo - Bělorusko 3:5
Švýcarsko - Bělorusko 3:2sn
USA - Finsko 6:1
Finsko - Slovensko 5:3
